cvrcek 1 Smečka z Knihánkova z.s.

Cvrček

Cvrček – aneb naše úplně první adopce… Pamatuju si přesně ten den, kdy mě napadla myšlenka, že bychom mohli mít ještě jednoho pejska… pejska z útulku. Byl víkend, odpolední siesta, já byla na počítači a čekala na dezert (😂). Dostala jsem se tak nějak náhodou na stránky různých psích útulků. A v tom mi to došlo. Tolik osamocených dušiček, my si přece nějakou MUSÍME vzít. V jednom z útulků jsem našla maličkého Daysinka. Hubený, zanedbaný, smutný, opuštěný. Když jsem o něm tenkrát řekla mamce, její reakce byla zhruba taková: „Až Znojmo? To je strašně daleko, tam nepojedu“ teď se tomu smějeme, protože jsme pro pejsky byly i daleko dááál 🙂 Cvrček byl tak malinký a ve špatném stavu, že fyzicky v útulku ani nebyl schopný být, takže žil společně s kočičkami ve speciálních vytápěných prostorech. No a sice se jmenoval Daysinek, ale v útulku mu nikdo neřekl jinak než Cvrček.🙂

Adoptovali jsme si ho, když mu byl cca 1 rok. Život před útulkem byl katastrofální, Cvrček nejspíš unikl tak tak smrti (podle zranění ho někdo chtěl prostě ubít…). Údajně před útulkem chodil dlouhou dobu v okolí Znojma a živil se tím, že chodil na pole na brambory. Do útulku přišel velmi zbitý. Do dneška má rozkopnutý čumáček tak, že nemůže ani nosit náhubek, hned se začne dusit… žebro zlámané tolik, že když ho hladíte, cítíte ho… A i v současnosti ještě mívá noční můry, ze kterých pláče…🙁… Náš původní psí jedináček Arínek (nyní už za Duhovým mostem, odešel v únoru 2020) získal Cvrčkem bráchu a psího kamaráda. Cvrček získal v Arínkovi Boha a svůj doživotní vzor. Miloval ho. Opičil se po něm, vzhlížel k němu, byl jeho ocáskem:). My Cvrčkovi říkáme „vajíčko natvrdo“ – je to trošku popleta, ale srdíčko má na dlani a je to neskutečně hodné stvořeníčko. Ze začátku na tom byl hodně špatně psychicky. Poznal, co je to žízeň a tak prvních pár dnů byl neustále u misky s vodou a také se bál usnout… Z této doby máme takovou jednu vzpomínku. S mamkou jsme se dívaly na horor. Byla taková ta scéna, kdy jste napnutí a čekáte lekačku… a najednou velká rána a ŽBLUŇK. Cvrčínek usnul u misky s vodou a spadnul do ní.. na jednu stranu to teď zní už mírně legračně, ale v ten moment.. ach jo, chudáček 😞😀 … Cvrčínek byl naší první adopcí. Ukázal nám, jak úžasné je dát domov a především lásku tvorečkovi, který nic takového nezažil… zažil jen zlo, bolest a utrpení. Říká se, že když adoptuješ jednou, už nemůžeš přestat… a pod tohle se podepíšu 😊 tak ZAČNĚTE! 💚

Sdílení: