Téměř neuvěřitelných 9 let (jako náš slepý Feroušek, který už čeká za Duhovým mostem) strávil Koran v útulku. To je většina života – zvlášť u většího pejska. Koriho jsme vídali pravidelně na Facebooku, kde býval masivně sdílený – věděli jsme o něm, ale náš „pořadník“ byl dlouhý a zaplněný a Kori byl jedním z těch „dalších“ (vědomí, že člověk nemůže pomoci všem, je bolestivé… někteří pejsci prostě v útulku zemřou, nikdy nepoznají ten pravý – vlastní – domov a nonstop lásku – bohužel, to je realita… která zraňuje, ale nemůžeme před ní zavírat oči). Roky ubíhaly a my stále doufali, že si Koriho někdo adoptuje. To se však nestalo. Tak jsme jednoho dne do útulku zavolali a začali za Korim pravidelně jezdit na procházky… až jsme si ho jednou odvezli domů:). Byla to adopce s určitými „ale“ – měli jsme obavy, protože nás v útulku upozorňovali na určité možné komplikace. Kori byl totiž těch 9 let tak trošku uličník: vrčel, byl schopný kousnout – když se bál, když se mu něco nelíbilo… byl to trošku potížista:). Žádný mazel, tak trošku samorost – vyžadující svůj klid a dostatek vlastního prostoru. Adoptovali jsme ho s vědomím, že to nebude vyloženě „plyšáček“ – pejsek, kterého byste kdykoli šli pomazlit… Počítali jsme s tím, že si pro pohlazení přijde jen, když bude on sám chtít – a že to třeba nebude moc často. Byli jsme smíření s tím, že nás třeba někdy kousne a že budeme muset být extrémně opatrní. Netlačit na něj, dát mu čas… Ani jeho fyzický stav nebyl ideální: diagnóza cauda eguina – což je onemocnění míšního kanálu. V praxi to znamená, že může kdykoli ochrnout za zadní nohy (které ho často zlobí, úplně je neovládá, často ztrácí rovnováhu). Toho jsme se ale nezalekli, vždy je cesta – pokud by opravdu ochrnul, určitě bychom něco vymysleli – vždyť existují psí vozíčky… Vzali jsme tedy Koriho se všemi těmi „ale“ – jak zdravotní stav, tak hlavně možné problémové chování… A byli jsme velmi mile překvapeni! V domácím prostředí rozkvetl, stal se z něho maximální mazlík (miluje drbání hlavičky a byl by nejradši, kdybyste ho hladili celý den), chce být pořád s námi (doslova je to náš ocásek, kam my – tam on). Miluje hračky (hlavně plyšáčky, které si neustále někde tahá… a ničí je!:D), je velice mlsný a ze všeho nadšený. A velmi zvědavý! Zkoumal všechno – záchod, televizi, rádio… první dny u nás mu úplně zářila očička a měl je plné jiskřiček – jak mu začal nový život a on sám si to uvědomil… tolik nových věcí… bude nadšený z Ježíška! Velký a černý pes. Tolik let v útulku… když teď člověk vidí, jak si všechno užívá. Jakoby mu ten život teprve začal. Lidé v útulcích často přechází černé psy. A být nejen černý, ale i velký a starý pes – to už je úplně „zabijácká“ kombinace… Kori v útulku čekal a čekal a čekal… čekal tam na nás ♥. Nevíme, kolik času Korimu zbývá, ale jedno víme jistě: ten čas si užije na maximum. Má v sobě obrovskou dávku životní energie. A velkou chuť konečně začít žít tak, jak si to zaslouží.♥
