Psí andělíčci existují. Toníček je jedním z nich :). Jednoho dne, v roce 2015, na mě vyskočil na Facebooku jako akutní případ: v útulku to vzdává, přestává jíst… Nikdo si ho nechce adoptovat kvůli věku (přitom tehdy měl „jen“ 12 let). Pamatuju, jako kdyby to bylo včera: obvolávali jsme známé, kamarády, snažili jsme se Toníčka udat, na internetu měl masivní sdílení… a dopadlo to jako vždycky – skončil u nás :). Toníčkova minulost je hrůzostrašná: byl držen spolu s ostatními pejsky v uzavřených krabicích, téměř bez vzduchu (jednalo se o léto 2014, které doprovázely extrémní teploty – pro pejsky to bylo peklo, doslova). Takto je drželi bezdomovci, kteří je dále prodávali na jídlo a nebo je sami zabíjeli. Velké množství pejsků bylo v tak žalostném stavu, že po dovezení do útulku museli být utraceni – a nebo zemřeli ještě předtím, než pomoc přišla. Toníček přežil zázrakem: staré tělíčko a všechno to zvládlo, obrovské horko – i příšerné podmínky (mezi pejsky docházelo i ke kanibalismu, silnější kusy zabíjely ty slabší). Dodnes opravdu nechápu, jak mohl stařičký Toníček přežít všechny ty hrůzy, které musel zažít… Toníček měl od nějakého pejska prokousnutý bok (a vytvořenou kýlu), takže musel jít na operaci… taky je na jedno očičko úplně slepý (momentálně – rok 2021 – je už kvůli věku téměř slepý na obě).
Toníček je stvoření, které se nedá popsat takto pomocí pár vět. Neskutečně hodná a citlivá duše, anděl v psím tělíčku… Položil by za nás život. Miluje nás celým srdcem. Je neskutečně laskavý, starostlivý… sluníčko, které dává lásku všem okolo – i pejskům. Je naprosto normální, že za Vámi /či nějakým pejskem/ Toníček přijde a vlepí Vám pusinku či se přímo přetočí na zádička. Nejhodnější dušička s tím nejzlatějším srdcem. I když mu lidé neuvěřitelným způsobem ublížili, on nepřestal život milovat a radovat se z něho. Toníček je obrovskou inspirací. Naučil nás hodně věcí – jak se radovat ze života a vážit si každé vteřiny.
Toníček má pokřivenou tlamičku z toho, jak ho někdo kopal… ale i tak se na lidi očima pořád směje a nepřestal jim věřit… Naše první setkání v útulku bylo dojemné a osudové: i když jsme se vůbec neznali a Toníček si prošel peklem, okamžitě se otočil na zádička a oddal se nám. Stará a opuštěná dušička nás milovala od první chvíle a od první chvíle chtěla být součástí naší rodiny. Prosila o to, abychom si ji z útulku vzali. To jsme také udělali a získali tím poklad…🙂 A vlastně ještě jedna věc: když k nám Toníček přišel, vážil necelá 2 kg… teď váží skoro 10 🙂
V dubnu 2021 to vypadalo špatně: Toníčka začala zlobit slinivka, byli jsme během velikonočních prázdnin několikrát na veterině (cca 3krát pohotovost v noci – v podstatě během jednoho dne). Moc jsme se báli, ale Toníček to zvládl a na svůj věk se drží až neuvěřitelně: má bolavé nožičky (hlavně přední, klouby a lokýtky – jednou měsíčně aplikujeme Librelu a každý den dáváme Geloren), hlídáme skrz krev a sono slinivku a zvýšené parametry jater, ale ťuk ťuk – jinak dobrý. Toníčku, Ty tu s námi musíš být ještě moc moc dlouho, vždyť jsi panem ředitelem celé naší smečky. 💗
