Careček se nám všem vepsal do srdce… Zároveň to byl náš první adoptovaný starý VELKÝ pejsek. V tomto si navždy udrží prvenství ♥ a díky němu jsme začali adoptovat nejen malé trpaslíky:). Prožili jsme spolu nádherný 1 rok a 3 měsíce. Bolí nás, že toho času nebylo více, zároveň však cítíme vděk za to, že jsme se vůbec poznali a měli… Careček zemřel 21. 5. 2021. Vzala nám ho rakovina jater, která se blížila nepozorovaně a projevila se až v posledních dnech. Na veterinu jsme přijeli s průjmem, Careček byl hospitalizovaný a dostával kapačky, no po pár dnech přišla tato krutá diagnóza, se kterou se už bohužel nedalo nic dělat – dva nádory: 10 cm a 7 cm, oba rostoucí z jater… Ještě jsme jeli na konzultaci na veterinární kliniku Animed (špičkoví odborníci v oboru onkologie) a shodou náhod a asi osudu:) se Careček dostal do rukou toho úplně nejlepšího (přední evropský onkolog, pan doktor Škor, na Animedu bývá jen jeden den v měsíci). Careček – pejsek nejspíš ze řetězu a celý život zapomenutý a lidmi nechtěný – se na úplném konci dostal do péče té největší kapacity… Carečkovi jsme za Duhu pomohli, loučení bylo moc těžké a bolestivé… Škoda, že jsme toho společného času nedostali víc.🖤 Když zavřu oči, vidím Carečka a úplně cítím, jak jsem ho hladívala, on si vždy tak nádherně natočil hlavičku… Broučku, moc nám chybíš, čekej tam! 🌈
Carečkův příběh
Careček byl od prvního momentu setkání veselý, usměvavý a dobře naladěný. A takový zůstal po celou dobu :). Pohodář, co si užíval každého dne. Zvídavý průzkumník celé domácnosti (na jeho první setkání s televizí nezapomeneme nikdy! – snažil se dohonit pohybující se obrázky a vesele vrtěl ocáskem), neunavitelný optimista. Milující procházky, dobré jídlo, ostatní pejsky a hlavně milující nás ♥. Careček měl zlaté srdíčko a moc hodnou duši. Adoptovali jsme ho jako cca 13-14 letého. V útulku strávil 4 roky, předtím život neznámý… ale s velkou pravděpodobností to bylo přežívání někde na řetězu, až ho jednoho dne jeho „páníček“ uvázal u obchodního centra. V útulku za Carečkem chodili venčitelé, procházky absolutně miloval… ale domov – ten nepřišel. Lidé asi odrazoval ten věk + ta velikost – Car nebyl úplně malý pejsek… Ano, byl to už dědeček, ale neuvěřitelně aktivní a akční dědeček, choval se v podstatě jako mladý pejsek :). Přišla jsem na něho tím způsobem, že jsem jednou do útulku zavolala a položila otázku: „Kdo je u Vás nejvíc beznadějný?“ – a pán mi odpověděl, že Car… a že by mu ten domov fakt přál, že by si ho Car zasloužil – pán měl pravdu♥. Adopce jsme se trošičku báli – přeci jen, šlo o prvního velkého pejska (menší německý ovčák). Obávali jsme se hlavně toho, jak zapadne do naší smečky, jestli bude mít rád ostatní chlapečky a zda to zvládneme. Všechno dopadlo na jedničku s hvězdičkou :). Careček byl úplně hluchý (teď za Duhou už slyší🌈🖤; mimochodem jako „správný vlčák“ by měl mít ta ouška nahoru, ale něco mi říká, že si za Duhou ty „placačky“ nechal), ale to ho v životě nijak neomezovalo. Skákal radostí každý den a doslova na procházkách s velkým nadšením přeskakoval kanály (vyskočil vždycky úplně do výšky, miloval to). Přežil u nás dvě mrtvice (pokaždé jsme se reálně báli toho, že o něj přijdeme), byl to bojovník a rváč o život… po několika měsících měl špatné jaterní výsledky krve, proto jsme nasadili speciální jaterní dietu. Bohužel – však jak už víte – nakonec nám ho vzala rakovina jater… Careček zůstane navždy v našich vzpomínkách jako šťastný chlapeček, který miloval život s námi. Dokonce měl i své vlastní soukromé topení :). Byla to dobrá duše naší psí smečky, moc nám chybí… Pusu za Duhu, sladký princi 🖤.
